Nerez: proč je slovo francouzské, jak funguje pasivní vrstva, řady 304, 316, 430 a duplex, označení podle EN a povrchy 2B, BA a No. 4.
Inox pochází z francouzského inoxydable — a kov svůj slib plní naopak: okamžitě oxiduje, a právě proto nerezaví. Zde je celý příběh pasivní vrstvy, řad, označení a povrchových úprav.
Slovem „nerez“ označujeme kuchyňský dřez, zábradlí na terase i lištu na vchodových dveřích. Ve skutečnosti jde o celou rodinu ocelí s různým složením, různou cenou a velmi odlišným chováním, jakmile je vzduch kolem slaný.
Tento článek se věnuje nerezu jako materiálu: co ho dělá nerezavějícím, proč všechno stojí a padá na vrstvě silné jen několik nanometrů, jak číst označení a co se s kovem děje, když ho řežete, ohýbáte, svařujete a čistíte. Pokud srovnáváte 304 a 316 jako lícový materiál dekoračního panelu, tomu je věnovaný článek bond a nerezové panely. Zde jdeme o úroveň níž – do metalurgie.
„Inox“ pochází z francouzského inoxydable – „neoxidovatelný“; do češtiny se dostalo přes obchodní praxi. Anglické stainless slibuje skromněji: „nezanechává skvrny“. Francouzské slovo slibuje víc, než kov dokáže splnit.
A tady je první paradox. Nerez oxiduje – okamžitě, ve chvíli, kdy se setká se vzduchem – a právě to ho zachraňuje. Slib nezní „nereaguje s kyslíkem“, ale „reaguje tak rychle a uspořádaně, že se sám utěsní“. Jako termín je „nerez“ nepřesné slovo; jako mechanismus popisuje správnou věc s opačným znaménkem.
Historie je krátká: Pierre Berthier si všiml kyselinové odolnosti slitin železa a chromu v roce 1821 a v roce 1913 britský metalurg Harry Brearley zjistil, že jeho vysokochromový vzorek prostě nekoroduje.
„Nerezavějící“ není popisný pojem, ale definice s konkrétní hodnotou. Podle normy EN 10088-1 je ocel nerezová, pokud obsahuje minimálně 10,5 % chromu hmotnostně a maximálně 1,2 % uhlíku. Pod touto hranicí je oxidový film na povrchu přerušovaný a pórovitý – místy je, místy chybí, a koroze prochází dírami. Nad hranicí se film stává souvislým.
Proto 10,5 % není zaokrouhlené číslo z katalogu, ale hranice chování. V praxi nejrozšířenější značky začínají výrazně nad tímto minimem – při 16–18 % chromu.
Když se chrom v oceli setká s kyslíkem, vytvoří oxid chromitý – hutný, pevně přilnutý a chemicky stabilní film o tloušťce 1–3 nanometry (Outokumpu udává 1–3 nm, ISSF 2–3 nm). Pro srovnání: list papíru o tloušťce 0,1 mm je asi 40 000krát silnější. Film je průhledný, není vidět ani hmatatelný – lesk, který nazýváme „nerez“, patří kovu pod ním. Mechanismus podrobně popisuje Britská asociace pro nerezovou ocel.
Rozdíl oproti nátěru je zásadní. Nátěr je vrstva nanesená navrch: jakmile ho poškrábete, díra zůstává dírou a odtud začíná rez. Pasivní vrstvu si materiál vytváří sám ze sebe – poškrábete-li ji, chrom na čerstvě odkrytém povrchu zreaguje s kyslíkem v okolí a film se znovu uzavře. Je to jediný „povlak“, který se opravuje sám.